Co vás vedlo k přihlášení na Letní univerzitu?
Fyzika mě vždycky bavila, a jaderná fyzika mi přišla jako jeden z nejzajímavějších oborů. Když studentům na katedře přišel e-mail s nabídkou přihlásit se na Letní univerzitu, neváhala jsem. Rychle jsem dala dohromady životopis a poslala přihlášku, i když to bylo doslova na poslední chvíli.
Výběrové řízení je poměrně náročné. Co všechno jste musela absolvovat?
Po podání přihlášky následovaly psychotesty, které probíhaly buď přímo v Dukovanech, nebo v Praze. Testování mělo tři části, přičemž ta první, výkonnostní, byla nejdůležitější. Nešlo o klasické IQ testy jako třeba v Mense, spíš o úlohy na přesnost, logické myšlení a práci pod časovým tlakem. Elektrárna potřebuje lidi, kteří nebudou chybovat. Pokud jste první část neudělali dostatečně dobře, už vás dál nepustili. V druhé části jsme dostali osobnostní testy, dva testy byly pro všechny a třetí byl už jen pro kandidáty na operátora. Protože jsem první část zvládla výborně, dostala jsem k vyplnění všechny tři dotazníky. Následoval ještě pohovor za účasti psychologů, kteří nakonec sestavili finální seznam doporučených účastníků.
Jaký byl program Letní univerzity?
Po úvodním školení jsme dostali dočasné vstupní průkazy a díky nim jsme se mohli podívat do téměř všech částí elektrárny. Navštívili jsme i výukové centrum v Brně, absolvovali jsme řadu exkurzí a přednášek napříč různými odděleními.
Co na vás udělalo největší dojem?
Celých čtrnáct dní bylo velmi intenzivních a program byl neuvěřitelně pestrý. Těžko říct, co mě zaujalo nejvíc, každý si tam najde to svoje. Ale určitě mezi nejsilnější zážitky patřila návštěva kontrolovaného pásma, což je místo, kam se běžně nikdo nedostane.
Změnila vám tato zkušenost pohled na jadernou energetiku?
Určitě ano. Do té doby jsem neměla představu, co práce v jaderné elektrárně vlastně obnáší. Netušila jsem například, že před nástupem musíte projít výcvikem ve školícím centru, který může podle pozice trvat i několik měsíců. Například operátoři nebo jaderní fyzici tam stráví i dva roky, než mohou začít pracovat v provozu. Po několika letech nebo po delší nepřítomnosti se musí školení znovu opakovat.
Jakou práci byste si uměla představit?
Díky dobrému výsledku v psychotestech mi nabídli operátorské stipendium. Před Letní univerzitou jsem si nebyla jistá, jestli mě láká výzkum nebo praxe, ale teď se mi čím dál víc líbí představa práce ve firmě nebo přímo v elektrárně. I když jsou tam stresové situace a směnný provoz, věřím, že bych to zvládla. Navíc mnoho zaměstnanců, které jsme potkali, říkalo, že začít jako operátor je obrovská výhoda, protože se seznámíte s fungováním celé elektrárny a časem můžete postoupit na jiné odborné pozice.
Jsou mezi operátory také ženy?
Ano, i když je to zatím výjimečné. Vím o dvou operátorkách, jedna je v Dukovanech a druhá v Temelíně. Další tři ženy se připravují ve výcvikovém centru. Energetika je pořád spíše mužský obor, ale atmosféra na Letní univerzitě byla přátelská a kolegové rozhodně nedělali rozdíly mezi muži a ženami.
Uvažovala jste, že byste mohla pracovat jako jaderná fyzička?
Ano, i to mě zajímá. Těchto pozic je ovšem velmi málo, a není jednoduché se na takové místo dostat.
Doporučila byste Letní univerzitu dalším studentům?
Rozhodně. I kdyby nakonec zjistili, že je jaderná energetika úplně neláká, je dobré to vyzkoušet. Získají představu o tom, jak to v praxi vypadá, podívají se do provozu, seznámí se se skvělými lidmi a personalisté už o nich budou vědět. Výběrové řízení je sice náročné, a ne každý uspěje napoprvé, ale určitě má smysl to zkusit.