Na FEI jste přišel po elektrotechnické průmyslovce. Byla to výhoda?
Určitě ano. Díky střední škole jsem měl dobrý základ v odborných předmětech a zkušenost s prací v laboratořích. Nemusel jsem se učit úplné základy elektrotechniky od nuly, což mi ušetřilo čas. Ten jsem mohl věnovat hlavně matematice a fyzice, které pro mě byly větší výzvou.
Co vás během studia začalo nejvíce zajímat?
Postupně mě to začalo táhnout k automatizaci a elektronice. Hodně mi daly laboratorní úlohy, kde si člověk ověří, jak se systémy chovají v praxi a co ovlivňuje jejich přesnost. Právě tam jsem začal přemýšlet nad tím, jak reálné technologie převést do počítačových modelů.
Jak se změnil váš pohled na technologie?
Na střední škole šlo hodně o manuální zručnost – zapojit obvod, něco změřit nebo připájet. Na vysoké škole se k tomu přidala schopnost systémy navrhovat a přemýšlet nad nimi komplexně. Velkou roli hraje programování a návrh řídicí logiky. Práce s PLC nebo mikroprocesory mi ukázala, že hardware je jen polovina úspěchu – tou druhou je software, který tomu dává smysl a funkčnost.
Čemu se věnujete ve své diplomové práci?
Zabývám se procesními simulacemi. Vytvářím modely, na kterých lze testovat řídicí logiku bez nutnosti reálného provozu. Takové simulace mají velký význam i v průmyslu, protože umožňují bezpečně ověřit návrh ještě před nasazením.
Získal jste během studia i mezinárodní zkušenost?
Ano, ve čtvrtém ročníku jsem se zúčastnil krátkodobého Erasmus programu na univerzitě v italské Padově. Pracovali jsme na projektu zaměřeném na využití zbytkového tepla a solární energie, například ve stavebnictví. Kromě odborné stránky pro mě byla velmi cenná i spolupráce v mezinárodním týmu a komunikace v angličtině na technické úrovni.
Co považujete za největší přínos studia na FEI?
Jednoznačně kombinaci teorie a praxe. Máme možnost pracovat s reálnými technologiemi a současně pochopit principy, na kterých fungují. Důležitá je také schopnost řešit problémy, protože často narazíte na situaci, kdy řešení není na první pohled jasné, a právě to vás posune nejvíc.
Kam směřujete po dokončení studia?
Rád bych se věnoval automatizaci a návrhu řídicích systémů. Právě momenty, kdy se podaří rozběhnout vlastní algoritmus na reálném zařízení, mě utvrdily v tom, že právě tomuto směru se chci věnovat.
Text: Jana Burešová
Foto: Markéta Bařinková