Pro posouzení tohoto rizika je důležité vytvořit co nejpřesnější trojrozměrný model této cévy. Odborníci na biomechaniku díky němu mohou pomocí vyhodnotit mechanické napětí ve stěně aorty a tím i pravděpodobnost jejího prasknutí. Nejčastěji se jako podklady pro počítačové 3D rekonstrukce používají výstupy zobrazovacích technik jako je počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI). Snímky však zpravidla obsahují výrazný šum a hranice mezi tkáněmi nemusí být zcela zřetelné. Výsledné 3D modely proto bývají nepřesné a vyžadují časově náročné ruční korekce.
Výzkumníci proto využívají pravděpodobnostní matematické modely, které dokážou lépe pracovat s nejistotou v datech a zároveň zohlednit znalosti o anatomii cév. „Matematické modelování umožňuje nepřesnou informaci z CT snímků kombinovat s expertní znalostí o anatomii sledovaných struktur, například o přirozené hladkosti cévních stěn. Hledané parametry modelu jsou následně určeny z dat konkrétního pacienta, čímž vzniká přesný a realistický trojrozměrný model dané anatomické oblasti,“ vysvětluje Matěj Mazůrek z Katedry aplikované matematiky Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB–TUO.
Výsledný trojrozměrný model cévy plánují využívat odborníci z týmu doc. Stanislava Polzera z Katedry aplikované mechaniky Fakulty strojní jako podklad pro biomechanické výpočty a simulace a následné hodnocení rizika prasknutí výdutě břišní aorty.
Výzkum zároveň ukazuje praktické využití znalostí ze studijního programu Výpočetní a aplikovaná matematika.